Historická zbraň je definována přílohou Zákona č. 119/02 Sb., konkrétně odstavcem 22. části první této přílohy. Na internetu se tento zákon vyskytuje v řadě případů v původním znění. Příloha, která definuje historickou zbraň však byla novelizována zákonem č. 310/06 Sb. a tak ke dni napsání tohoto článku platí, že „historická zbraň je střelná zbraň, která byla vyrobena do 31. prosince 1890, a současně platí, že všechny hlavní části zbraně byly vyrobeny do 31. prosince 1890.“. Hlavní části zbraně jsou vyjmenovány výše citovanou přílohou zákona č. 11í/02 Sb., kde se v odstavci 23. říká, že hlavní části zbraně jsou – hlaveň, vložná hlaveň, vložná nábojová komora, rám, válec revolveru, pouzdro závěru, nebo tělo a závěr. Zákon č. 119/02 Sb. dále zařazuje historické zbraně do zbraní kategorie D, což přináší majitelům těchto zbraní jisté úlevy. Například nemusí být držiteli zbrojního průkazu a pokud si takovouto zbraň zakoupí v některém státě Evropské unie, nemusí na ni mít dovozní povolení.
I když držitel historické zbraně nemusí mít zbrojní průkaz, musí dodržovat všechna bezpečnostní nařízení pro zacházení se střelnými zbraněmi. A střílet z ní smí, samozřejmě, pouze na střelnici.